Větné fráze v bakalářské a diplomové práci

21.11.2011

Sedm z deseti bakalářských prací na téma reklama začíná větou: “Reklama je dnes všudypřítomná”, nebo nějakou příbuznou variantou. Chodím rád na procházky do lesa. Ještě jsem si nevšiml, že by po lese pobíhali zajíci či srnky s logem Lesů České republiky, a tak se mi chce na základě pozorování tvrdit, že reklama se v přírodě příliš nevyskytuje. V České republice zabírá plocha měst něco okolo tří procent rozlohy a obecně “civilizační” prostor intenzivněji využívaný člověkem není větší, než 10%. Zbytek jsou louky, pole, lesy a vodní plochy. Neříkám, že se v tom 90% “zbytku” nesetkáme s reklamou, ale je to (kupodivu) v prostoru jev spíše neobvyklý, ojedinělý a nečastý. Věta o všudypřítomnosti reklamy je tedy z hlediska prostoru nesmyslná fráze, kterou snadno vyvrátíme jednoduchým pozorováním.

V běžném textu jsou takovéto nicneříkající věty v principu variantou slovní vycpávky. V odborném textu je však jejich přítomnost spojena se závažnými důsledky pro jeho kvalitu. Fráze v sobě obráží jakési obecné přesvědčení, tradovanou skutečnost, která je mnohdy stereotypem nebo se jedná o klišé. Ono “nevyvratitelné a nad slunce jasnější” obecné přesvědčení představuje pevnou součást veřejného mínění a, bohužel, často také odborného mínění. O takovýchto frázích nikdo nepochybuje a patrně nad nimi také téměř nikdo nepřemýšlí. V úvodu jsme ukázali, že zdánlivě nezpochybnitelná větná fráze v sobě skrývá úskalí v tom, že jednoduše není pravdivá. Skutečnost, že to říkají všichni, není vědeckým důkazem, protože všichni se velice často pletou. V odborném textu se nejedná při užití frází o pouhý prohřešek vůči stylistické normě. V tomto případě musíme frázi označit za hrubou (!) chybu.

Rozhodně by bylo zajímavé najít původní zdroj i mezi studenty tak oblíbeného tvrzení o všudypřítomné reklamně, ale patrně je to nemožné. Větnou frázi prakticky nelze doložit zdrojem nebo citací, protože ona se tak nějak donekonečna v textech opakuje a zdánlivě odnikud nepochází. Pokud však nenajdete dostatečně autoritativní zdroj, tedy někoho, kdo nepatří do kategorie informátorů “povídala to prý jedna paní na rohu”, frázi nelze v textu uvést, i kdybyste o ní už slyšeli nebo ji četli třeba tisíckrát. Nemáte-li zdroj informace, tak se aspoň zamyslete, nakolik lze takovéto tvrzení doložit důkazy (ona v tomto případě skepse o důkazech nezaškodí ani kdybyste náhodou našli původce onoho rozšířeného tvrzení). Můžeme za použití frází jistojistě diskutovat o reklamně mezi přáteli v příjemné hospůdce, kdy jde “jen” o vášnivou debatu nad stavem světa, někteří filosofové a teoretici budou takováto tvrzení používat prostě proto, že jim to u odborné veřejnosti prochází, ale v bakalářské práci se to vyskytovat nesmí.

Bohužel texty bakalářských prací jsou větnými frázemi a z nich vyplývajícími stereotypy mimořádně zatížené. Nejde o malichernost, ale o skutečně závažnou chybu. Užití větné fráze v konečném důsledku zpochybňuje obsah celé práce. Moc si nedokáži představit, jak odborně obhájit text, který následuje po našem příkladu větné fráze. V tomto případě je zpochybněno samotné jádro výpovědi, protože na úvod předložený popis reklamy je nevěrohodný, neodborný a ještě k tomu zjevně nepravdivý. Větná fráze není stylisticky bezobsažná – nicneříkající, jak se hodnotí fráze z hlediska estetického, ale naopak vypovídá o naprosté nesoudnosti (a nestoudnosti) autora, který ji použil.

PS: Rozšířená věta o všudypřítomnosti reklamy kupodivu má zdroj, ke kterému lze opatrně odkázat. Původně se toto tvrzení objevilo kontextu teoretické debaty o moderních médiích. Šlo o “mediální všudypřítomnost” v kultuře člověka, kdy to tak úplně nesouvisí s prostorem výskytu, ale s relativní dostupností a rozšířením (technologickým) moderních médii ve společnosti. Reklama se s tím tak trochu svezla, protože předmětem této debaty byla v šedesátých letech minulého století do značné míry hlavně televize a v té se reklama vyskytovala v hojném počtu. Jinými slovy jsou tyto úvahy v rámci příkladu z úvodu založeny na představě, že půjdu do lesa na procházku a zároveň si při tom budu pouštět hudbu z přehrávače, nebo dokonce usednu na louku a zapnu si tablet s mobilním internetem. V tomto směru se jistě o určité neodbytnosti moderního světa médií dá uvažovat. Tyto teoretické disputace jsou typické pro frankfurtskou a torontskou školu, ale i pro další směry studia médií.

V minulosti pak byla reklama “ v prostoru” negativně vnímána spíše z hlediska hlučnosti (tj. různí vyvolávači – kolportéři a obecně hlučné trhy) a vždy vadil agresivní podomní prodej, který patřil do reklamy. Potíže způsobovaly vývěsní štíty na domech, které zasahovaly do chodníků a ohrožovaly chodce. Taktéž byla odsuzována i pochybná estetická úroveň venkovní reklamy. Reklama však byla odborníky chápána jako jev, který obklopuje (výhradně) městského člověka a až do zmiňovaných šedesátých let minulého století o její “všudypřítomnosti” nikdo nemluví.

komentáře (0)
Mgr. Jaroslav Stuchlík

Další články autora: