Co je to vlastně slovní vycpávka?

02.11.2011

Může jí být i řečnická otázka. Všimněte si, že pokud ji použiji v nadpisu, tak slovosled složený do otázky informuje o tom, že budu vysvětlovat, co je to slovní vycpávka. Ale to je přece jasné, že v odborném textu něco vysvětluji! Proč to tedy ještě jednou, sebestředně, zdůrazňovat. Formulace do otázky je v případě nadpisu nadbytečná a přesnější je například lakonické konstatování typu: “Slovní vycpávky v odborném textu”. Možná to není tak “sexy” jako řečnická otázka, ale je to přesné a není v tom nic zbytečného navíc. Něco navíc, co duplikuje obsah zbytečným opakováním významu, nebo nenese vůbec žádný význam, ale je to tam, je právě slovní vycpávka.

Vycpávka může být a často je jednoslovná. Velmi oblíbeným nosičem jednoslovných vycpávek jsou příslovce nebo citoslovce. V předchozím textu jsem použil dva velmi typické příslovce: V nadpisu slovo “vlastně” a na konci předchozího odstavce slovo “právě”. Že se jedná o slovní vycpávku, poznáte velice snadno – jednoduše je škrtněte a pak si větu přečtěte znovu. Zjistíte, že se s jejich eliminací na významu nic nezměnilo, ale naopak se text velice zpřesnil. Kupodivu to platí i pro zdánlivě nevinné zdůraznění (tj. stupňování) prostřednictvím jiné frekventované vycpávky a to slova “velmi – velice”, které jsem opět záměrně použil v předchozích větách. Zkuste si slova “velmi” v tomto odstavci vyhledat a následně škrtnout a opět se stane pouze to, že text se stane důraznějším a přehlednějším.

Příslovce v sobě skutečně mají jakousi pocitovost, záměrnou nepřesnost, která obrušuje hrany důrazu. To je nepochybně působivé v krásné literatuře, nebo dobře využitelné v diplomacii, ale v odborném textu to působí nepřehledně, nesrozumitelně a jejich prostřednictvím se ztrácí potřebná přesnost vyjadřování. Kupodivu to platí i pro zdánlivě nezbytné příslovce času typu často, obvykle, mnohdy a podobné. Těm se úplně v textu nevyhneme, ale musíme si dávat pozor na jejich frekvenci. V nadbytečném množství opět text učiní nepřehledným. Receptem na jejich eliminaci v tomto případě není škrtání, ale dobrá volba výstižného slovesa (větného přísudku), které je umí vstřebat. Pozor pak na jejich stupňování, které je opět mnohdy nadbytečné.

Zvláštní vlastností slovních vycpávek je, že mají tendenci se vtírat. Některá slova si z různých důvodů oblíbíme, většinou povědomě, a pak je vkládáme doslova všude. Ona nehezká “vlastně, především, jakoby” a podobné slovní přízraky se nekontrolovatelně rozšiřují do všech vět a používáme je potom nápadně často i v běžné mluvě. Autor zažil, že se mu takto vetřelo do mluveného projevu slovo “jakoby”. V průběhu jednoho třídenního divadelního festivalu, kde autor pracoval jako porotce, mu pozorní (a mile zlomyslní) posluchači seminárních rozborů o představeních napočítali celkem 185 vyslovené slovo “jakoby”. Odhaduji, že jsem vystupoval a mluvil dohromady okolo pěti hodin, což znamená téměř jedno “jakoby” každé dvě minuty. Děsné!!!

Jednoduchý způsob jak slovní vycpávky eliminovat v odborném textu spočívá ve využití funkce obvyklé v dnešních textových editorech – vyhledání slov. Vždycky si takto překontrolujte slova jako “prostě, velmi – velice, určitě, jakoby a další podobná”. Jednoduše oblíbenou slovní vycpávku zadejte do vyhledávače a pak jenom v textu kontrolujte, zda má na místě, kde vám ho program označí, nějaký smysl. Většinou zjistíte, že je nadbytečné, inertní, nebo překáží. K tomuto ale malé doporučení: Přečtěte si po sobě pečlivě navíc i větu, kde se vycpávka vyskytovala! Z vlastní zkušenosti si troufnu tvrdit, že většinou nebývá věta postižená vycpávkou stylisticky a obsahově úplně v pořádku. Často se jedná o větnou frázi čili klišé nebo je nesrozumitelná, nelogická, někdy bez návaznosti na předchozí a následný text.

Slovní vycpávka ve verbální prezentaci

Slovní vycpávky jsou nepříjemné i v mluvném projevu. V tomto případě mají často podobu nepříliš libozvučných zvuků, jako jsou různě dlouhé do vět vkládané “hmmm, ehmmm” a podobné zvuky. Borci, kteří jsou užíváním hýkavých zvuků pověstní, jsou fotbalisté v živých rozhovorech. Abychom ale byli spravedliví – hned několik televizních redaktorů a dokonce i moderátorů trpí tímto zlozvykem a někdy pro hýkají celou reportáž nebo rozhovor, či komentář k události.

Podobnou funkci jako vyluzování zvuků mají věty typu: “o celém problému si myslím následující…” nebo  “k věci bych chtěl říci tuto myšlenku…”,  nebo pověstné “tak já si myslím,…”. V principu je za tím snaha koncentrovat se a uspořádat si věty, které budu říkat. Zdálo by se, že nejde o nic nepochopitelného a neomluvitelného. Ukazuje to však zároveň na nerozhodnost, neznalost, ale především to zakrývá vaše myšlenky a obsah mluveného projevu. Pokud užíváte slovní vycpávky při prezentaci, jste ve velkém nebezpečí, že budete neúspěšní. Posluchač ať již vědomě nebo nevědomě vyhodnotí váš mluvený projev jako nesourodý a stejně tak i vaše znalosti. Dobře vedené školení mluveného projevu se na odstranění slovních vycpávek zaměřují jako na problém s maximální prioritou. Kupodivu obvykle stačí poměrně jednoduché pravidlo, které váš projev výrazně zlepší: Váš mozek je natolik dokonalý nástroj, že se vyplatí se na něj spolehnout a mluvit “z patra” tedy bez čekání na to až bude věta “v myšlenkách” dokonale formulovaná, což v praxi znamená, že si ji souběžně “v duchu” předpřipravujete – a proto potřebujete čas a proto užijete vycpávku. Důvěra v rychlost myšlení se vyplácí a budete mile překvapeni, že vám váš mozek rychle nabízí správné věty a stejně tak bez prodlevy vyskakují i znalosti a vědomosti (tedy pokud jste naučení a něco víte – prázdná mysl vyplodí zase jenom prázdné nebo žádné věty).

komentáře (0)
Mgr. Jaroslav Stuchlík

Další články autora: