Co jenom dělat s řečnickými otázkami?

10.10.2011

Obliba takzvaných řečnických otázek je mimořádná. Setkal jsem se s texty bakalářských  prací, kdy byly za pomocí řečnických otázek sestaveny dokonce celé odstavce. Na stránkách odborného textu se nápadně často vyskytují dramatická, někdy dokonce přímo úpěnlivá zvolání typu:

Co to v praxi znamená?

Jak můžeme problém vysvětlit?

Co to znamená pro naši hypotézu?

Co je to marketingový mix?

Co je to řečnická otázka!?!

Řečnická otázka je v primárním odborném textu prakticky nepřípustná, nebo přinejmenším problematická. Proč? (= i toto je řečnická otázka v odborném textu nevhodná!). Stylisticky se do textu prostřednictvím takto formulovaných vět zanáší postupy obvyklé v žánru populární (popularizační) literatury nebo dokonce přístupy typické pro publicistiku. Je jen povrchní pravdou, že řečnická otázka text oživuje, činí čtenářsky přijatelnější a zbavuje ho jakési předpokládané strnulosti. Především je řečnická otázka ve stylistické struktuře čímsi navíc, co nenese žádnou důležitou informaci, snad s výjimkou důrazu na osobní zaujetí autora.

V klasickém pojetí řečnické otázky na ni ani neočekáváme odpověď! Řečnickou otázku pronášíme jako jakýsi apel, doložení důrazu, nebo ji můžeme chápat jako způsob, jak probudit spícího posluchače náhlým zvoláním (stejně funkční je potom třeba pověstné škrábání nehtů o tabuli známé z thrilleru Čelisti). Jednoduše je to především řečnický nástroj, který v odborném písemném textu nemá přílišné opodstatnění a je v něm cizorodým prvkem. Rozporuplnou funkci řečnické otázky hezky dokumentuje známý vtip, který si s oblibou vypráví filosofové, a který je ostatně i předmětem filosofického bádání na téma, co je to otázka:

 

A: Dobrý den, pane Kohn, jak se jim daří?

B: Jak by se mi mělo dařit?

A: No třeba jak jdou obchody?

B: Jak by měly jít moje obchody?

A: A co dělá vaše žena a děti?

B: Co by měly jako dělat?

A: Poslyšte, pane Kohn, proč mi na každou otázku odpovídáte otázkou?

B: A proč bych nemohl na otázku odpovídat zase otázkou?

 

A proč bychom nemohli i v našich BP a DP odpovídat na otázky spojené s hypotézou opět otázkou?

Jednoduše proto, že odlišná věc je formulace otázky, která sama o sobě je nástrojem našeho odborného poznání a poněkud jiná (stylistická) forma je řečnická otázka, kdy se ocitáme v oblasti řečnických nebo stylistických nástrojů, popřípadě úvah spojených s filosofickou spekulací. Hraní si s otázkami může být ve filosofii krásné, ale v odborném nefilosofickém textu to spíše prozrazuje nejistotu, neschopnost jasně formulovat myšlenku a vůbec to má velmi blízko k takzvané slovní vycpávce. Řečnická otázka je tak prostředek přípustný pouze za mimořádných okolností a je s ní nutné v takovém případě pracovat promyšleně a opatrně. Většinou to ale jde bez zní a obvykle je to i ku prospěchu srozumitelnosti a kvality textu. Trochu jiná je situace v případě publicistického nebo popularizačního textu – tam má řečnická otázka své místo, ale i zde je autory často užívána nadměrně nebo neopodstatněně.

komentáře (0)
Mgr. Jaroslav Stuchlík

Další články autora: